Luzicka cesta.cz a elektronická kronika
Pomořansko
Poznaňsko
Čechy
Slezsko
dnešní Polsko
Home
Mapy
Dnešní podoba
Historie
Archeologie
Pověsti
Otazníky
Trasy Lužické cesty  roku 1720 n.l.

Inventář z hrobu bohatého obchodníka nalezeného ve Velvarech na levém břehu Bakovského potoka koncem 19.století. Bohatá výbava je uložená v archivech Národního Muzea v Praze.
NÁVRH TEXTU NA INFORMAČNÍ  TAB. U JÁRNIKOVÝCH SCHODŮ V KRALUPECH

Bohaté archeologické nálezy ve Středních Čechách popsané v knize nakladatelství AKADEMIA 1978 "Pravěké dějiny Čech", dokumentují mimo jiné hustotu osídlení na levém břehu Vltavy v prostoru severně od dnešní pražské kotliny.

Od vzniku obchodu ,pokud ne již dříve, dochází ke vzniku a rozvoji cest mezi velmi vzdálenými místy v Čechách a dokonce v rozsahu celých kontinentů. V našem prostoru, na soutoku kralupských potoků, je dosud patrný učebnicový příklad posouvání velmi důležité cesty od břehů řeky až do míst dnešní silnice č.240, když před tím byla kdysi vedena i podél východního okraje Lutovníka a potom po hrázi rybníka v Růžovém Údolí a Lidovým Náměstím, aby se všechny jmenované větve spojily v jediném bodě - u rozcestníku nad Lutovníkem, zakresleným r 1720 na mapě setníka Müllera.

Při vzniku cesty k severu Evropy, dlouho před příchodem Slovanů do našeho prostoru, byl levý břeh řeky nesporně výhodnější než pravý, míjel totiž neprůchodný soutok Vltavy a Labe pod Mělníkem a až v  Roudnici na labském brodu, přešla dálková cesta do prostoru pod Lužickými Horami k Lužické Nise, dále kolem Odry do "největšího přístavu Slovanů", do Wolině na Baltu. Cesta se tak vyhnula bažinám na soutoku Labe a Ohře, které zmíněný geodet popsal jako rozsáhlý "marast".

Po zvládnutí přechodů přes pohraniční hory dálkovými cestami ustoupila do pozadí cesta z české kotliny k Odře a přístavu Wolině /později nazvaná lužická/, významného centra ekonomiky slovanských kmenů v severní Evropě. Zmasakrováním Slovanů při expanzi Franků a Němců za vydatné pomoci českého a polského knížete se centrum budoucí moci vytvořilo v Magdebuku a tam na Labi se budovalo spojení Čech cestami přes Krušné Hory.

Vedle zmíněné ZÁPADNÍ větve se asi později vyvinula do severní Evropy větev VÝCHODNÍ, STŘEDNÍ a jakási SPOJOVACÍ .

Příchodem římských posádek na pravý břeh Dunaje vznikl již za Markomanů v Čechách významný přeshraniční obchod zásobující Řím zbožím z Barbarika. Jako jinde na římské hranici měli obchod v rukách především Židé. Nejcennější zboží nezbytné pro luxusní život římanů byli otroci lovení již Markomany mezi Slovany na severu Evropy. Největší trh na otroky byl ve Verdunu, proslul operací dvanáctiletých chlapců na eunuchy, zhodnocující takové zboží desetinásobně. Praha byla považována za největší otrokářský trh v 10.stol. severně od Alp. Obdobné trhy a otrokářské cesty byly i na Moravě a zásobovaly Konstantinopol, Řím, Cordobu a jak prokazují současné testy DNA i Irsko a Island.

V době příchodu Slovanů do Čech a za sjednocovacích válek slovanských kmenů pod přemyslovskými knížaty, byla vedena významná cesta od slovanských kmenů na Baltu a v Lužici s největší pravděpodobnosti od Odry, Nisy, Lužických Hor, Roudnice a labského brodu /později roudnického mostu/ po Podřipské Tabuli k severnímu okraji Lutovníka, našemu známému rozcestníku. Nejstarší a asi jediná možnost jak přejít přes Zákolanský Potok byl brod pod Hůrkou, kde skalní vrstvy tvořily pevné dno na jinak bahnitém dnu dnešních kralupských údolí.

Později byl na cestě od Lutovníka do Lobče prokopán dodnes existující úvoz dosahující místy hlobku až 4 m, který je ke škodě věci zasypáván zahradnickým odpadem. Ten podstatně vylepšil sklonové poměry na kritickém místě cesty. Pod skalami Hostibejka v místech dnešních Járníkových Schodů je na nivě řeky nejužší místo cesty. Za předpokladu, že vnitrozemí přemyslovského státečku bylo většinou pokryto neprostupnými pralesy a bahnitými údolími četných potoků, jeví se zmíněná soutěska jako ideální místo pro uzavření cesty od severu do centra tehdejšího přemyslovského území.

Nemůže tedy nijak překvapit, když na území dnešního města zatím narazíme na šest náznaků opevňování:
- kruhový objekt o průměru 70m s vodním příkopem zakresleným ve všech mapách rakouského mapování i v katastrální mapě 1:1 250;
- kamenná tvrz, zbytky spojené s křížovnickým mlýnem;
- hrádek u Vltavy, identifikovatelný zatím jen dle uličního názvu lokality a
- tvrz a zámek v Mikovicích;
- tvrz měla být i v Lobči.

Po archeologické i historické stránce je území dnešních Kralup nad Vltavou a jejich přímého okolí nedoceněným klenotem zasluhujícím si pozornost orgánů zákony k tomu pověřeným i
když nejde o díla umělecká, ale o doklady těžkého a krutého života našich předků.

Samostatnou otázkou je vodní hospodářství na Svatojirském a Zákolanském potoce na
soutoku s Vltavou.

Rozluštění si žádá průběh vodotečí na vltavské nivě mezi Kralupami a Lobčí, kde je zakreslena vodoteč na patě Hostibejka, vlévající se do potoka pod Hůrkou a vedení potoka mezi kruhovým objektem pod dnešními Husovými Sady a vsí Lobeč. /Josefínské mapování/

Vtipné vodní dílo vzniklo před staletími když dosud neznámý investor posiloval obranou hodnotu soutěsky cesty pod Hostibejkem výstavbou kamenné tvrze situované blíže k vltavskému brodu pod Chvatěrubami, kde řeka ukládá náplavy za povodní dodnes. Nová tvrz lépe ovládala křižovatku cesty sever -jih  a západ - východ a asi lépe zajišťovala
vybírání poplatků panství kam ves Kralupy právě příslušela. Nová tvrz potřebovala ochranný vodní příkop a vodoteč kolem kruhového objektu pod Hostibejkem měla vybudovanou napájecí potoční síť nejen pro svoji obranu, ale i pro zatopení pobřežních říčních bažin /viz josefínské mapování/. Obě technické otázky, voda pro kamennou tvrz i voda pro zatopení bažin byly vyřešeny otočením potoka za kruhovým objektem ostře proti směru toku Vltavy k nové tvrzi.

Nové koryto Zákolanského Potoka vydrželo řadu století sloužit mlýnu / dvou mlýnům ?/až do doby přípravy nové základní úrovně vznikajícího města té, kterou známe dnes. Dokonale to vyjadřuje mapa ke Stabilnímu katastru ze zač.19.stol., kdy bylo vše v plném provozu. Potok byl napřímen v souběhu s mostem, v navigaci bylo zachováno povodňové zaústění potoka, plnící svoji původní funkci po celá staletí. Těch několik desítek metrů břehu staré řeky určitou historickou hodnotu má, stejně tak jako laguna v místech Křížovnického mlýna a zbytků kamenné tvrze.

To, že bylo po několik set let zachováno v provozuschopném stavu potoční koryto od brodu pod Hůrkou ke křížovnickému mlýnu můžeme vděčit důvtipu opevňovacích stavitelů snad od bájných přemyslovských knížat, později důvtipu křížovnických ekonomů zvelebujících své hospodářství a generacím mlynářů udržujících své vodní stavby od 14. do 20.stol.v provozuschopném stavu.

Je nesporné, že Kralupy v době nejstarších Přemyslovců byly důležitým pohraničním bodem přemyslovského státečku /Viz Sláma ,Nejstarší český státeček Přemyslovců, v publikaci "900 let obce TURSKO"/. Nepřátelští Lučané na hradišti Vlastislav jsou dostatečně doloženi archeology i jejich porážka přemyslovskými vojsky a ovládnutí jejich území.

V této válce mohlo být tehdejší uzavření důležité cesty od severu /od Vlastislavi/ pod skalami Hostibejka i v pralesním/?/úvoze nad Lobčí strategickým počinem obrany nikoliv bezvýznamným. Jistě, to mohlo být i jinak, ale mnoho bodů této konstrukce vykazuje shodu s nevyvratitelnými historickými skutečnostmi a myslím, že to stojí za respektování alespoň jako jedné objasňovací varianty.


Popis archeologického nálezu na vltavské nivě v Kralupech nad Vltavou, současný stav a jeho využívání.

Nález je tvořen skupinou stavebních objektů charakteru budov komunikací a vodohospodářského zařízení.

- Kruhový objekt s vodním příkopem, umělé dílo člověka, zásobovaný vodou ze Zákolanského Potoka byl v plné funkci až do zasypání v 19. století při zvedání celkové úrovně města na výšku Palackého náměstí. Výška násypu činí asi pět metrů v místech zmíněného objektu.
- Dnes krásný městský park s pomníkem M.J.Husa, kterým byla vedena páteřní městská kanalizace, umožňující tehdy i provedení archeologického průzkumu. To se nestalo, nebo doklady nelze dohledat.
- Využití: Zařadit do zastavení na připravované KULTURNÍ CESTĚ, eventuelně do plánu archeologického výzkumu staveb raně slovanských a předslovanských.

- Odtokový kanál od kamenné tvrze a  kžížovnického mlýna do Vltavy, na který navazoval uhelný přístav Buštěhradské dráhy vše plně funkční ještě ve 20. století.
- Dnes pustý a zapadlý kout vltavské nivy s lagunou řeky se všemi předpoklady pro úpravu centra nového městského parku položeného i na pravém břehu řeky se zpřístupněnými zbytky tvrze a mlýna, nakládacího stroje Buštěhradské uhelné dráhy.
- Využití: Začlenit do koncepce revitalizace celého nábřeží, ale hlavně zastavit současné zavážení LAGUNY stavebním odpadem.
Zařadit do zastavení na připravované KULTURNÍ CESTĚ.

- Pradávná cesta Tursko-severní okraj Lutovníka. Větev k brodu pod Hůrkou a k Hostibejku, Lobči a Lutovníku. Městská komunikace trvale využívaná, ale nad Lobčí polní cesta s hlubokým úvozem,dílem dávných nevolníků, o hloubce až pět metrů.
- Dnes významná část uliční sítě v centru, na začátku a koncích zarůstající a zasypávané úvozy.
- Využití: Zastavit ničení úvozů a místo u Járnikových Schodů zařadit do zastavení na připravované KULTURNÍ CESTĚ.

- Dtto kolem hřbitova. Městská komunikace trvale využívaná.
- Dnes nevyžaduje mimořádné péče, ale k obnovení pradávné podoby místa narušeného stavbou Buštěhradské dráhy by bylo velmi vhodné otevření areálu petrolejky opět cestě od Minic, které ke všemu podstatně zlepší spojení nových obyvatel ze sídlišť nad Minicemi s centrem města.
- Využití :Velmi levné zkvalitnění městské komunikační sítě.

- Dtto po hrázi rybníka v Růžovém údolí. Městská komunikace trvale využívaná.

- Dtto po hrázi rybníka v Zeměchách. Městská komunikace trvale využívaná.

- Tvrz kamenná a mlýn Křížovníků na KÚ Kralupy. Změněno na mlýn Svépomoc a pekárnu. Celkový stav zchátralý a dále poškozovaný.
- Využití: Po vykoupení od soukromých vlastníků využití mlýnských objektů na přestavbu pro bytové účely, hlavní budovu mlýna přepatrovat, fasádu vrátit do podoby podle dobových fotografií, při tom provést archeologický průzkum základů a objasnit i stavení historie klíčového zastavění v Kralupech v ranném středověku.
Možno využít i jako vlastní investici města pro startovací byty mladých manželů, kanceláře začínajících podnikatelů atd.
Zařadit jako zastavení na připravované KULTURNÍ CESTĚ.

- Tvrz a zámek Mikovice. Provedena demolice již v 18. a 19. století. Zbývající zámeček a stodoly užívány k soukromému podnikání za současného provádění oprav soukromým vlastníkem.
- Využití: Dohodnout se současným majitelem a s majiteli Varhaníkova mlýna na obapolně přijatelný postup při revitalizaci celého území, kde podle Územního Plánu jsou plochy vyhrazeny drobnému podnikání a bydlení. Najít cestu pro developerský způsob podnikání ve výstavbě celého prostoru.
Zařadit jako zastavení na připravované KULTURNÍ CESTĚ. 

Město Kralupy nad Vltavou pro svoji starobylost na významné evropské cestě a ekonomickou sílu v době vrcholného feudalizmu, se musí postarat o vědecké zpracování své historie odbornou organizací a za dohledu renomovaného historika.

To se neobejde bez přiměřené doby a nákladů i na doplňující archeologický průzkum, odborné porady a konference posuzující připravené závěry. Je zodpovědností městských orgánů, aby připravili podmínky pro solidní vědeckou práci využívající dosud existující celoživotní archivy takových osobností jako byl dlouholetý starosta pan Masner, profesor Šustr, ředitel Šimůnek, Ing Špeciger, profesor Robek a desítky dalších, všichni s bohatými archivy, kterým hrozí ztráty nebo vykradení.


Požadovaná ochrana archeologické památky v Kralupech nad Vltavou.

Přes plošnou rozsáhlost archeologického nálezu je jeho určitou zvláštností, doba vzniku /asi před 2 000 léty/, dlouhodobá existence a veliká zachovalost až do vzniku průmyslové revoluce.
Neměnnost jeho komunikační sítě a vodohospodářské části trvá do dneška. Malou bezvýznamnou vsí byly Kralupy ještě před 150 léty. Proto ta zachovalost centra a zejména jeho uliční sítě.

Za mimořádnou pozoruhodnost je nutno považovat půdorys Palackého náměstí s nárožím HOTELU PRAHA, obrys ulic Erbenovy, Husových Sadů, Jodlovy, Na Hrádku, Rybovy, Přemyslovy, K Horkám, S.K.Neumana a pod.
               OBRYSY VYBRANÝCH ULIC BY MĚLY BÝT NEDOTKNUTELNÉ A KDYŽ BOURAT, TAK ZACHOVAT OBRYS ULIC V NOVÉ DLAŽBĚ.

Zmiňované památky by měly být zaevidovány a podrobeny památkovému dozoru. Jistě nelze vyloučit zásahy při vývoji města, ale pak bourané objekty by měly být zdokumentovány a archivovány na městském úřadě
               POVOLENÍ DEMOLICE BY MĚLO BÝT SPOJENO S DOKUMENTACÍ POSLEDNÍHO STAVU.

Nejstarší průmyslová čtvrť se dosud honosí secesními vilami a továrními objekty, které nesou rukopis výborných architektů
               DOKUMENTACE DNEŠNÍHO STAVU VYYBRANÝCH CENNÝCH        ARCHITEKTUR BY MĚLA BÝT PROVEDENA V REÁLNÉM ČASE A   
               ULOŽENA V ARCHIVU JAKO POVINNOST MAJITELE, JÍM FINANCOVANÁ. VÝBĚR BY MĚLO ORGANIZOVAT MĚST.MUZEUM A  
               ARCHIVOVAT VÝSLEDNOU PRÁCI.

Cenný je i dnešní dezolátní stav než, aby zmizely jako mikovický dvůr, dílny Turnovské Dráhy atd.


BÁJNÉ BOJIŠTĚ POSLEDNÍ BITVY LUCKÉ VÁLKY.

Výklad podle děkana pražské kapituly Kosmy:

Dávno před pokřtěním prvního přemyslovského knížete Bořivoje svatým Metodějem roku 894 a za panování císaře ARNULFA v Německu, od r. 887 do r. 899, vedl s bájným přemyslovským knížetem Neklanem dlouhou válku jeho severní soused krutý lucký kníže Vlastislav.
Po mnoha porážkách Čechů se Vlastislav rozhodl k poslední bitvě, pro kterou byla vybrána TURSKÁ POLE a dohodnuta i doba. Nepochyboval o svém vítězství a tím o podmanění přemyslovského státu. Bojiště je od opevnění Levého Hradce dva hony, to jest asi dnešní dva kilometry.
V bitvě, do které Lučané nasadili válečné psy a dravé ptáky,však mimo očekávání Čechové zvítězili, ale za cenu života svého velitele, jak se později ukázalo, statečného chýnovského pána a Neklanova přítele Týrla /později zvaného ČESTMÍR/.
Vítězové své padlé donesli /asi na štítech/ na čestné pohřebiště, raněné ke svým rodům na doléčení a veškeré padlé Lučany ponechali dravé zvěři a ptákům. Potom napadli nebráněnou luckou zemi, vypálili hrady a vsi, zanechali tam své posádky a s kořistí se vrátili do svých domovů.

Místní pověst vyprávěná po staletí:

Roku 863 našeho letopočtu, dne 10.5. rozložili Lučané svůj tábor pro konečný boj s Čechy na přístupové cestě k Levému Hradci a Pražskému Hradu. Cesta z lucké země od severu a od severozápadu se nazývanala VELIKÁ CESTA. Za táborem se Lučané seřadili se k boji s Čechy rozvinutými do bojové formace v lokalitě nazývané NA ZABITÉM.
Tábor Lučanů ležel v místech dnešní osady TĚŠINA, na potoce a na cestě k jejich domovu. V táboře bylo vše co bojovníci mohli před bitvou odložit, ale i vše co na dlouhém tažení potřebovali. Byla tam tažná zvířata, ošetřovatelky raněných, stany, zásoby atd.
V krutém boji padli oba velitelé a proti všemu očekávání LUČANŮ zvítězilo české vojsko.

Je přirozené, že poražení utíkali do svého tábora ležícího ve směru cesty ke svému domovu. Asi nedoběhli, cestou byli pobiti. Bojem rozohnění vítězové našli nepoškozený tábor plný zásob a doprovodný personál to jest i ošetřovatelky a tradice vypráví, že nastalo těšení vítězů a proto se místo dodnes nazývá TĚŠINA

Výklad podle spisovatele Aloise Jiráska ve Starých pověstech českých vychází z rámce daného děkanem Kosmou, ale podstatně obohacuje jeho zprávu na příklad podrobným popisem VELIKÉ CESTY od Turska k Pražskému Hradu, popisem výstroje a výzbroje, seznamem vojenských jednotek podle českých i luckých rodů a kmenů.
Podrobně popisuje atmosféru na shromaždišti českého vojska na Letenské Pláni u sídla knížete a rychlý pochod k Tursku. Není proto divu, že mistrovské vyprávění autorovo přešlo do našeho povědomí a že tomu tak i zůstane.

Výklad podle většiny současných archeologů:

Všechny dosavadní archeologické práce na polích kolem Turska nenašly doklady o významné bitvě ani za bájných Přemyslovců, ani v dobách předslovanských. Žádná z prozkoumaných mohyl nenasvědčuje jakékoliv spojení se statečným vojevůdcem TYREM a malé množství slovanských pohřbů patří pokojně žijícímu obyvatelstvu. Dnešní stav významných mohyl i celého mohylového pole u chýnovského lesa je žalostný nejen bezohledností zemědělské výroby, řádění vandalů, ale i následků archeologického průzkumu.

CO JE Z DÁVNÉ MINULOSTI TURSKA A JEHO BLÍZKÉHO OKOLÍ NEPOCHYBNÉ:

1.OD KRALUP KOLEM DEBRNA, PŘES TĚŠINU, ALE MIMO TURSKO, DO ÚHOLIČEK VEDLA ...VELIKÁ CESTA DO PRAHY... JIŽ DÁVNO PŘED PŘÍCHODEM SLOVANŮ.

2.MEZI KRALUPAMI A UHAMI SE VELIKÁ CESTA DĚLILA NA POZDĚJŠÍ LUŽICKOU A CHLUMECKOU CESTU.

3.MÍSTNÍ NÁZVY V TURSKÉM KATASTRU "NA ZABITÉM" A "TĚŠINA" MOHOU PŘIPOMÍNAT BOJ  PODOBNÝ TOMU CO POPISUJE KOSMAS.

4.Z VLASTISLAVI - LUCKÉ VOJENSKÉ PEVNOSTI -JE DODNES PATRNÝ SMĚR  CEST, ZE KTERÉHO BYLY NAPADÁNY ČESKÉ A ČECHŮM PŘÁTELSKÉ KRAJE SOUSEDNÍCH KNÍŽAT.JSOU PATRNÉ I DVĚ FÁZE STAVBY SLOVANSKÉHO OPEVNĚNÍ.
DRUHÁ NÁSLEDOVALA PO VYPÁLENÍ PŮVODNÍHO JEN VOJENSKÉHO POSTAVENÍ.
NEBYL TO SNAD DŮSLEDEK TAŽENÍ VÍTĚZNÝCH PŘEMYSLOVCŮ?

5.AKTUÁLNÍ ROZEZNÁNÍ PALISÁDOVÉHO OPEVNĚNÍ POD SKALAMI HOSTIBEJKU V KRALUPECH NA POBŘEŽNÍ NIVĚ VLTAVY JE, S PŘIHLÉDNUTÍM K TEHDEJŠÍM PRALESŮM A BAŽINÁM V OKOLÍ KRALUP, STRATEGICKÝM BODEM OBRANY PŘEMYSLOVSKÉHO STÁTU /VIZ J.SLÁMA -nejstarší přemyslovský státeček v 9.a 10.stol./

6.NA ZÁVĚR - DOSUD NEPUBLIKOVANÁ PÁTRACÍ VERZE:
BITVA SE NA TURSKÝCH POLÍCH PŘI SJEDNOCENÍ SLOVANSKÝCH KMENŮ KONAT MOHLA.TERÉN JE PRO TEHDEJŠÍ ZPŮSOB BOJE VELMI PŘÍZNIVÝ JAK PRO OBRANU TAK PRO ÚTOK DOKONCE Z POCHODOVÝCH FORMACÍ LUČANŮ.
V MÍSTĚ TĚŠINY MOHL BÝT TÁBOR LUCKÉHO TRÉNU,NA VELIKÉ CESTĚ, U TURSKÉHO POTOKA, KAM USTUPOVALI PORAŽENÍ LUČANÉ.
PADLÍ VÍTĚZOVÉ BYLI POHŘBENI NA NEDALEKÉ MORÁNI /TAM ARCHEOLOGOVÉ POTVRZUJÍ SLOVANSKÉ POHŘBY SE ZLATÝMI VELKOMORAVSKÝMI ŠPERKY/.
RANĚNÍ VÍTĚZOVÉ BYLI DONEŠENI KE SVÝM RODŮM K VYLÉČENÍ.
PORAŽENÍ LUČANÉ VČETNĚ KNÍŽETE BYLI PONECHÁNI DRAVCŮM, KDYŽ  BYLI ODZBROJENI, ODSTROJENI A JINAK OLOUPENI
PO STALETÍCH OD BITVY, KDYŽ KOSMAS ZAPISOVAL VYPRÁVĚNÍ STARCŮ, MOHL ZACHYTIT VYPRÁVĚNÍ, KTERÉ NA OSNOVĚ REÁLNÉ UDÁLOSTI /SJEDNOCOVACÍ BITVY/, DOPLNĚNÍ ZNALOSTÍ KRAJINY /STARÉ MOHYLY A MOHYLOVÁ POLE/ CHÝNOVSKÝ DVOREC A DNES ANI NETUŠENÉ VAZBY MEZI KULTURNÍ A POLITICKOU ELITOU MOHLY DO BÁJE VSADIT JMÉNA MEZI VYPRÁVĚ - ČI ZNÁMÁ.

Takové vysvětlení-spekulace může snad stát jako další v řadě při pokračujícím osvětlování dávných událostí v našem okolí. Fascinuje nás představa ctihodného děkana Kosmy, profesora Aloise Jiráska, pátera Krolmuse jak z velkých mohyl vyhlíží Chýnov, aby našli tu Týrlovu
Dopis občanům Kralupským.
Příloha č.1