Luzicka cesta.cz a elektronická kronika
Pomořansko
Poznaňsko
Čechy
Slezsko
dnešní Polsko
Home
Mapy
Dnešní podoba
Historie
Archeologie
Pověsti
Otazníky
Připomínka Lužické cesty, prastaré spojnice Pražské kotliny s Baltským mořem.

    Archeologický výzkum České kotliny dle "Pravěkých dějin Čech" (Akademie 1978) dokladuje tisícileté kontakty kultur za severním okrajem Krkonoš, Lužických a Krušných hor se Středočeskou kotlinou, konkrétně s osídlením Pražské kotliny a jejího okolí.
    Skupina spolužáků kralupského reálného gymnázia (maturita 1942) prokázala při práci v archivech přesnou polohu tvrze a zámku v Mikovicích (dnes Kralupy nad Vltavou 3.), který byl dnes zapomenut,ale za ranných Přemyslovců byl opěrným bodem ochrany strategické cesty z Prahy k Baltskému moři.
    Při terénním průzkumu okolí Kralup, při bádání v mapových fondech o okolí města a v prostoru mezi dávnými sídelními útvary Levý Hradec, Řivnáč, Pravý Hradec, Budeč, Únětice, Roudnice a Praha vyvstala pradávná monumentální cesta od Jadranu a z Pražské kotliny přes pozdější Lužici k Baltskému moři.
    Denní tisk zároveň v letních měsících tohoto roku informoval o jednání na Středočeském krajském úřadě, kde z iniciativy italských Benátek se jednalo o urychlení dálničního spojení Jadran - Balt, které bude v části Praha - Rumburk - Balt sledovat s odstupem více než 2000 let dávnou Lužickou cestou, po které se Evropou pohybovali předchůdci dnešních Evropanů, známí z archeologických výzkumů jako lid nejrozmanitějších kultur.
    Tehdy neměli příliš přechodů přes naše hraniční pralesy. Jedním z takových snadnějších přechodů byl přechod přes dnešní Lužické hory nazývaný od určité doby Lužická cesta.
    Ve směru této pěšiny, stezky a silnice až k dnešní dálnici D8 infiltrovaly v pravěku řady kultur do České kotliny a naopak. V době stěhování národů přišli po ní i některé Slovanské kmeny.
    Tudy táhla vojska Boleslava II. jako česká pomoc saským císařům při vybíjení pobaltských a polabských Slovanů. Při svém návratu tudy zřejmě táhli Češi s kořistí - zejména se zajatci - otroky, kteří pak byli prodání na pražském trhu - největším trhu na otroky severně od Alp, který existoval v podhradí na levém břehu Vltavy asi již za Markomanů (V.V.Tomek).
    Otrokářské cesty byli za ranných Přemyslovců hlídány strážemi v tvrzích prokazatelně až do Krakova a do Lužice v naší oblasti. Zbytky těchto tvrzí lze identifikovat ve vzdálenosti denních pochodů spoutaného lidu po Lužické cestě na celém území Čech.
    Otrokářství v našich zemích by pro památku snad desetitisíců jeho obětí nemělo být zapomenuto. Zbytky jeho technologie (cesty, noční zastávky, stravování atd.) by měly být zachovány a prázdná místa o něm v našich dějinách by měla být vyplněna i jako paměť společné česko-německé minulosti.
    Prof. Petr Charvát se domnívá, že židovsko-arabský diplomat Ibn Jakub projel Evropu od severních přístavů přes Magdeburg Labskou cestou do Prahy. Stejně tak identifikuje řeky určující nejstarší trasy cest až k Odře, na kterou se pravděpodobně napojila Lužická cesta, aby podél ní a podél Lužické Nisy dovedla obchodníky do slovanské Volině v dnešní opět Štětínské zátoce.

1.    Domnívám se, že význam Lužické cesty pro pohnutou minulost Čech, poměrnou zachovalost jejích zbytků a bohatost objevů kolem ní stojí za ochranu jako kulturní památka.
Je to:
        prastará komunikace mezi Evropou a Pražskou kotlinou, po které migrovaly tisíce let kultury dávných Evropanů.
        připomínka na tažení válečných oddílů Přemyslovců do Pobaltí, otrokářů, obchodníků i exulantů za katolické protireformace.
        vzpomínka na technologii transportu otroků pod ochranou tvrzí a hradů na Lužické cestě dosud patrných.
        vzpomínka na bídu nevolníků, kteří se ještě v 18.století na Nelahozeveském panství Lobkoviců bouřili a byli krutě trestáni na hrdle a majetku.
        zachování paměti na, ve své době, nejlepší feudální hospodářství Křižovníků s červenou hvězdou v obci Tursko u Kralup, bohatě doložené v archivech tohoto řádu.
    Až do naší doby byl prostor mezi Dolní Vltavou a Ohří využíván převážně zemědělsky a síť tras Lužické cesty ve své rozmanitosti je tam obdivuhodně zachována.

    V současnosti dochází v tomto prostoru k otevírání štěrkoven, k výstavbě centrálního skladu ropy v ČR, dálnice atd. Tím mizí zbytky Lužické cesty tak jako zmizela cesta z Prahy do Krakova a dál na východ, která dokonce navazovala na Hedvábnou cestu do Číny.

2.    Dnes jsou nalezeny a potvrzeny:
        různé trasy Lužické cesty mezi Prahou, Roudnicí až Rumburkem, tak jak se vyvíjela od pěšiny chodců, otrokářských a vojenských tlup až ke kočárům za Marie Terezie.
        Písecká brána v Praze 6, která po revitalizaci je důstojným začátkem Lužické cesty (nebo jejím zakončením) pro autoturisty ze severu Evropy.
        k cestě patří i Velvary a Roudnice samotné skvosty architektury.
        muzea měst na Lužické cestě spolu s bývalým mostem v Roudnici (starší než Karlův most v Praze) dokladují život kolem Lužické cesty.
        rozpadající se zbytek feudálního dvora v Mikovicích je možno snad zachránit pro jeho přebudování na památník na otrokářství v Čechách za Přemyslovských knížat a na militaristicko vykořisťovatelský řád Přemyslovců na přelomu prvního a druhého tisíciletí našeho letopočtu.
        ani bída nevolníků za feudalismu by neměla být zapomenuta, stejně tak i jako jejich povstání v Nelahozevsi koncem 18.století.
        památka na vysokou úroveň ekonomiky vrcholného feudalismu vzbuzuje úctu i dnes a zde jsou toho mizející doklady (archiv řádů Křižovníků).

3.    Co je možné dnes pro Lužickou cestu užitečného a realistického udělat:
        budování dálnice D8 spojí Baltské moře s Jaderským a soustředí autoturisty ze severu Evropy na cestu za sluncem k Středozemnímu moři. Většina národů Severní Evropy má mezi svými předky vojáky z válek říše Východofranské, se Švédy, Prusy, Poláky atd., kteří kolem Lužické cesty táhli a válčili a jsou zde i pohřbeni.
          Od dálničního sjezdu k Roudnici se nabízí možnost orientovat autoturisty na dnešní silnice 240 přes Sazenou, Chržín, Uha, Velvary, Kralupy, Tursko, Suchdol do Prahy 6 k Písecké bráně.
        Dnes jsou vytyčeny cykloturistické cesty v Lužických horách až do Rumburku, Vernéřovic, Kravař, Rašovic, ale je opomenuta Lužická cesta na Hoštku, Vetlou a Roudnici. Dále je opomenuta cykloturistická cesta v úseku Vraškov, Ledčice, Sazená, Chržín, Uhy, Lešany, Kralupy a dále úsek Lužické cesty na Úholičky, Únětice, Suchdol a Praha 6 Písecká brána s dalekými výhledy a zajímavými archeologickými a stavebními památkami.
        Na eventuelní autoturistické trase Roudnice - Praha 6 a na celé cykloturistické trase Rumburk - Praha 6 jsou vybudováná městská a obecní muzea, jsou opravovány stavební památky a pečuje se o vyhlídky z dalekým obzorem. Příslušné komunikace jsou celkem v zachovalém stavu až na zapomenuté úseky.
        Mimořádné pamětihodnosti na Lužické cestě jsou:
            Písecká brána Praha 6
            Síť ulic na Praze 6 respektujících v nové zástavbě historicky doložené výjezdy z Pražského hradu k severu jak se vyvinuly v posledních dvou tisíciletích, pokud snad ne již dříve.
            Kaple sv. Václava v Suchdole na obtížném přechodu Kozích Hřbetů vybudovaná dle dávného zvyku svěřovat důležité cesty pod ochranu mocného patrona.
            Hluboké úvozy vykopané nevolníky na rozkaz vrchnosti pro usnadnění pohybu vozů ve velkých stoupáních (např. v Kralupech - Lobči), kde z údolí Vltavy stoupá jedna větev Lužické cesty o 100 m na vzdálenost 1 km.
            Přemostění potoků na císařské cilnici klenuté kamennými mostky z konce 18.století dokonce i se sochařskou výzdobou (Sazená).
            Zbytky kamenného mostu v Roudnici, který byl rozstřílen Švédy za třicetileté války.
            Města a vesnice na Lužické cestě nesou dodnes znaky dávné prosperity a vytváří po celé Lužické cestě jednotný celek nebo jeho zbytky.
            Zámky, hrady a tvrze s příslušnými feudálnými velkostatky zajišťujícími provoz na Lužické cestě zejména karavany otrokářů a armády interventů v Čechách.
            Zbytky Lužické cesty jsou na rozdíl od většiny pravěkých a středověkých cest obdivuhodně zachované. Pozoruhodný je úsek od Písecké brány v husté zástavbě moderních Dejvic dále v Suchdole a přes Kralupy do Roudnice.
            Trasa po Turském poli mezi pravěkými mohylami a po bájnem bojišti Čechů s Lučany (nebyl to snad boj na strategické komunikaci a na hranici kmene Čechů?). Je bohatá na daleké výhledy (Bezděz, České Středohoří atd.).
            Trasa po Podřipské tabuli s dominantou Řípu, výhledem na Mělník, České Středohoří, s odbočením k Dvořákově Nelahozevsi, zámku ve Veltrusích by mohla cyklisty i autoturisty pro svoji blízkost určitě zaujmout.
    Oživit paměť na Lužické cestě je možné, cesta je atraktivní a vypráví o pravěkém osídlení Čech, o historii česko-německých vztahů i o obchodu s otroky, militaristicko-vykořisťovatelském systému raně přemyslovského státu.

4.    Cílem snažení občanské iniciatívy "Lužická cesta" by mohlo být:
        Ustavení obecně prospěšné společnosti s programem zřídit autoturistickou trasu Roudnice - Praha 6 a cykloturistickou trasu Rumburk - Praha 6.
        Zachránit zdevastované zbytky feudálního dvora a zámku v Kralupech - Mikovicích jakož i rezidenci Křížovníků v Tursku a najít pro ně přítažlivou náplň.
        Expozice muzeí na Lužické cestě doplnit postupně o otrokářství za Markomanů, raných Přemyslovců až po historii zemědělství feudálního, kapitalistického, socialistického a obnoveného kapitalistického zemědělství kolem Lužické cesty.
        O.p.s. Lužická cesta by měla trvale pečovat o udržování památek na Lužické cestě, opatřovat finanční prostředky na udržení založených aktivit, podporovat archeologické průzkumy kolem Lužické cesty, památkové průzkumy a obnovování architektonických památek.
        Opatřovat granty na studium archivů zejména Křížovníků, Státního statku Zvoleněvec a městských archívů na Lužické cestě.
        Rozšířit údaje o Lužické cestě o materiály polských vědců bádajících o historii slovanských osídlení na Odře, stejně tak o německé údaje o válkách Franků a saských císařů se Slovany a o porážce Slovanů a jejich vyhubení.

Přiznání památkové ochrany Lužické cesty by mělo být prvním krokem ve smyslu platného zákon. V loňském roce bylo požádáno ministerstvo kultury o přiznání takovéto ochrany.

Praha, prosinec 2005                 Ing. Jiří Majrich (v.r.)


Dnešní motivy na Lužické cestě.
Rozcestník v Kralupech nad Vltavou nad Lutovníkem.                           Lužická cesta v údolí Únětického potoka.
Původně asi tvrz, později zámek a na konec Brandejsův statek v Suchdole u Prahy. 
Kaple sv. Václava na křižovatce Lužické cesty a cesty na Levý Hradec, sídlo českých knížat v Suchdole.
Tvrz a hospodářský dvůr Únětice u Prahy.
Svatojánská symbolika nad Úněticemi.
Dnešní Lužická cesta užívaná zemědělskou velkovýrobou.
Významná křižovatka s cestou z Budče na Pravý Hradec u Úholiček.
Zarůstající sestup cesty do kralupského údolí.
Asi 5m hluboký úvoz v Kralupech nad Lobčí.
Zámek a dvůr v Uhách.
Zámek se dvorem v Sazené.
Most přes Bakovský potok v Sazené.
Hošťka náměstí a radnice.
Hošťka. Zájezdní hostinec s raně gotickými prvky.
Z Malostranského Tržiště v Praze vystupovala cesta Břetislavovou ulicí k Jánskému Vršku.
Jánský Vršek svědčí o starobylosti místa vyjádřujícího ochranu cesty mocným sv.Janem.
Staré Radničné Schody na Malé Straně v Praze jsou pokračováním cesty do Kanovnické ulice.
Kolem Toskánského paláce pokračovala cesta do Kanovnické ulice.